Jak poslouchat poslušně? Populární hudba v Československu 70. let 20. století
Tématem seminární lekce je populární hudba dostupná v období tzv. normalizace, specifičtěji
v sedmdesátých letech. Jejím cílem je představit účastníkům „pestrobarevnou popmusic“
v kontrastu s tradovaným pojmem „šedi normalizačního režimu“. Žáci tedy na základě
různorodých zdrojů zkoumají pluralitní povahu normalizační populární hudby a kooperativní
metodou skládankového učení dovedou ve prospěch ostatních formulovat strategie tehdejších
účastníků (posluchačů i interpretů). Na dílčím a každodenním fenoménu se tak může
zpřítomnit a „zalidnit“ období vnímané někdy zploštěle pouze přes důraznou složku
represivní či disidentní. Komparativní složku „tehdy a nyní“ lze považovat za implicitní
přidanou hodnotu lekce. Hudba bývá pro mladého člověka často „identitní záležitostí“, může
proto zároveň sloužit jako trvale „hravé“ pojítko s minulostí a prostor pro rozličné
aktualizace.
Tomáš Matys
Jsem absolventem zdejší Filozofické fakulty, přesněji sdruženého magisterského programu učitelství českého jazyka a literatury a učitelství historie. Předtím v bakaláři jsem rovněž na FFUK vystudoval bohemistiku a historii. Působím na Arcibiskupském gymnáziu v Praze jako učitel ČJL. Mým odborným zájmem jsou československé soudobé dějiny, převážně populární kultury (literatura, hudba) a potažmo problematika „národní identity“ a vztahů k „naší zemi“. Bakalářskou práci jsem věnoval proměnám poetiky československých písničkářů po roce 1989 a v té diplomové se zabývám dějinami festivalu vojenských písní „Zlatý palcát“. Od počátku studia jsem byl aktivní ve studentských spolcích svých oborů, účastnil jsem se pravidelně seznamovacích kurzů, převážně v roli kytarového „jukeboxu“. Rád se bavím s mladými, přemýšlivými lidmi a jsem rád, že mám v letošním běhu poprvé možnost vyzkoušet si pozici lektora československých poválečných dějin. Těším se na všechny vaše zvídavé dotazy!
